Výzkum

Někdy před rokem se mi zrodil v hlavě nápad. Proč pořád čekat, až se mi někdo ozve a nabídne mi knížku na ilustrování? Proč se smiřovat s tématy, které mi třeba úplně nesedí (na malou Američanku Allie Finklovou jsem si zvykala tři roky). Zkušenosti už za sebou nějaké mám, dvě knihy už jsem si i ,,upatlala“ sama (první samozřejmě Betynka, ta druhá byla má letošní letní brigáda v nakladatelství IFP publishing a jednalo se o raw kuchařku). Jsem na mateřské, nějaký ten čas se najde, tak jsem si vymyslela projekt: knížku pro děti, trochu naučnou, trochu praštěnou, ale hlavně doufám, že něco, co tu ještě nebylo. Zatím budu trochu tajemná.

Protože se necítím literárně moc zdatná a ve dvou se to líp táhne, přizvala jsem si do party Karolínu, se kterou jsme dělaly již zmíněnou Betynku. Ta se chytla a nadchla, ale protože byla zrovna pracovně dost vytížená, nabídla jsem se udělat prvotní výzkum tématu já. A už to jelo.
Výzkum ke knížkám mě baví. Měla jsem štěstí, že už u první knížky, mé srdcovky Heidi, jsem se mohla hezky vyřádit. Já tedy občas potřebuju dělat výzkum i na tak banální věci jako je klika od dveří nebo poštovní schránka, protože mám špatnou technickou paměť a představivost. Prostě ty věci znám, ale když je mám hodit na papír, prostě nevím, jak vypadají. Ze začátku mě zachraňovala božská kniha, obří obrazový slovník, který jsem kdysi dostala od mámy. Je v něm technicky rozkreslené skoro všechno od květáku až po skafandr, záchrana! U Heidi jsem ale prvně narazila. Zadání bylo: vejít se do konceptu edice. Realistické černobílé kresby ideálně tužkou, které budou líbivé a dobově odpovídající. Děj se odehrává někdy v polovině 19. století, takže to znamená: šaty, kolovrátky, kočáry, Alpy, kytky, kozy, bytové dekorace, šaty, šaty a zas šaty. Hledala jsem alpské kostelíky a rostliny, alpské kroje odpovídající konkrétní lokalitě, již zmíněný kolovrátek, zavrtala se do geologie Alp, nakoukala jsem všechny hrané adaptace, které jsem sehnala. Dokonce jsem i ,,dostavovala“ náměstí ve Frankfurtu podle dost nekvalitní dobové kresby – dnes už vypadá úplně jinak.

heidi vyzkum

Byla to makačka, ale hrozně mě to bavilo, ještě mám někde schovaný štos obázků, co jsem si postahovala. A opravdu nevím, jak bych to zvládla nemít strejdu Gůgla. Dost často jsem si představovala, jak by knížka asi dopadla, kdybych neměla možnost hledat na internetu. Hledala bych po knihovnách? Asi jo. Nebo bych šla víc po vlastní fantazii a vyhýbala se historické přesnosti (o které si navíc moc nedělám iluze), která asi nebyla tak úplně důležitá, děti to stejně nepoznají.

Ale výzkum mě baví dodneška. Zatím mám štěstí na samé náměty, u kterých se do něj musím alespoň trochu ponořit. Co nosí americké školačky? Jak se staví vigvam a co je to pravý emérický grilled cheese? Jak vypadá liščí víla Kitsune, irské hrady, město Rijád, kultura lidu Hopi, masožravky? Jak nakreslit ideální dělské hřiště? Nejhezčí nádraží? Jaká je správná technika kojení? (a to prosím ještě léta před tím než s kojením došlo i na mě…) Dozvěděla jsem se toho moc a moc a věřím, že mě toho ještě spousta čeká. Možná se v tom moc vrtám, možná dělám zbytečně realisticky, ale co, jdu si svou cestou a aspoň se něco přiučím.

Momentálně jsem dobádala v oboru chemie a přeskakuji k zeměpisu a folklóru. V chemii jsem řešila, jak ,,polidštit“ základní chemické prvky, třeba jak nakreslit sympatický křemík nebo stydlivou síru, ale tak, aby pořád vypadali jako opravdový křemík a síra. Na jaře mě totiž čeká knížka právě na tohle téma (opět od Veroniky Matysové, autorky Pavoučků) a upřímně, byl to boj, jaký jsem ještě nezažila, ale doufám, že úspěšný. A když jsem po měsíci hysterie a beznaděje zvládla nakreslit protivného arsena, mám pocit, že už zvládnu cokoliv :)

No a teď? Zatím je na chemii čas a ten vyplňuju ,,našim“ projektem. Pořád ještě budu tajemná. Ale po měsíci intenzivního bádání jsem narazila na věci, jaké by bylo opravdu škoda nevyužít. Řeknu jen to, že v dněšní době, kdy mám pocit, že jde všechno do kopru a svět se řítí do záhuby, je pořád ještě vidět barvy, radost a absolutní pozitivní šílenství. Na světě je pořád ještě dost lidí a míst se spoustou pozitivní energie a já je chci ukázat a poslat dál. Bude to zábava, moc se na to těším a teď jdu studovat techniku sbíhání prudkého kopce a lemury… a bude hůř :)

Comments are closed.